Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky II.ÚS 1587/20 ze dne 12. ledna 2022
„Nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti.„
Ustanovení § 1029 občanského zákoníku dává vlastníku nemovitosti, na níž nelze řádně hospodařit, protože není řádně napojena na veřejnou cestu, právo žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. V § 1032 jsou pak uvedeny případy, kdy soud nezbytnou cestu nepovolí, mezi kterými je uvedena i situace, kdy si nedostatek přístupu způsobil sám vlastník žádající nezbytnou cestu, ať z hrubé nedbalosti nebo úmyslně. Za hrubou nedbalost v tomto smyslu bylo dosud považováno i nabytí nemovitosti bez přístupu.
S poukazem na skutečnost, že stát po desítky let toleroval vznik takových majetkových poměrů, označil situaci v České republice za systémový problém a posoudil jako nespravedlivé, jestliže stát nyní neproporcionálně odpírá vlastníkům nemovitostí s nedostatečným přístupem ochranu vlastnického práva prostřednictvím zřízení věcného břemene nezbytné cesty.
Ústavní soud zdůraznil, že právo nezbytné cesty upravené v § 1029 občanského zákoníku představuje pravidlo, naplňující ústavní právo zaručené v čl. 11 Listiny. Případy, kdy soud podle § 1032 občanského zákoníku nezbytnou cestu nepovolí, jsou výjimkou z tohoto pravidla.
Ústavní soud tak v předmětné věci zrušil rozhodnutí obecných soudů, neboť obecné soudy odmítly zřídit věcné břemeno za náhradu na základě extenzivního výkladu ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, který nerespektoval ústavní požadavek hledat spravedlivou rovnováhu mezi v kolizi stojícími základními právy. Dále uvedl: „Spravedlivé rovnováhy mezi ústavně garantovanými právy stěžovatelů a vedlejší účastnice bylo přitom možno dosáhnout stanovením odpovídající výše náhrady za zřízení takového věcného břemene; při stanovení výše náhrady totiž obecné soudy mohou vzít do úvahy veškeré relevantní okolnosti, včetně okolností nabytí nemovitosti a jednání stěžovatelů před tímto nabytím i po něm. Tímto postupem tudíž došlo k porušení práva stěžovatelů na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.“